The King of Swing

Aktualizace: dub 22

Právě jsi otevřel(a) stručného průvodce osobnostmi swingu a jazzu. Pokud jsi četl(a) úvodní článek Začínám poslouchat jazz a swing - tipy kde a co hledat, už víš, že tě chceme vtáhnout do světa swingu a přesvědčit tě, že si myslíš, že potřebuješ, teda vlastně chceš si udělat svůj vlastní playlist oblíbené hudby!


V odkazech najdeš různorodou hudbu - nejen skladby, které bys slyšel na tančírnách.


Ve 30. letech bigbandový jazz začala významně formovat poptávka publika a to si oblíbilo nablýskanou taneční hudbu z New Yorku. Do hry tak vstoupily i bílé taneční orchestry, které si z černošského jazzu vypůjčily všechny významné atributy (synkopovaný rytmus a všechno to houpání, které zbožňujeme), ale vzhledem k už opravdu vysokému počtu muzikantů upustily od dlouhých improvizací a vrhly se na připravené, předem zaranžované uhlazené kompozice. A tak vznikla pop music 30.let. A její král držel v ruce nikoliv žezlo, ale klarinet!


Jestli ještě pořád tápete, prozradíme vám, že jeho jméno je Benny Goodman. A přestože během swingové éry byl klarinet zatlačen do pozadí zvukově výraznějším saxofonem (mnoho muzikantů díky podobné hubičce i hmatům ovládalo oba), Benny mu zůstal vždycky věrný. Sametový zvuk klarinetu je pro jeho orchestr typický. (Mimochodem Benny Goodman pocházel z polské židovské rodiny a právě klarinet je nástrojem typickým pro židovský klezmer. Náhoda? Nemyslíme si...). Jeho virtuózní technika byla údajně předmětem závisti mnoha kolegů. S jistotou můžeme dodat, že ji obdivovali a obdivují asi všichni jazzoví klarinetisté. Dokonce i malý Štěpán J. si v deseti letech při prvním setkání s nahrávkou Sing, Sing, Sing pomyslel, že ten klarinetista je opravdu dobrý (svým kritickým uchem obdobně ohodnotil i výkon bubeníka Gena Krupy). Ale abychom jen nevtipkovali, i my jsme měli takového českého Bennyho Goodmana. Poslechněte si některé z nahrávek Karla Krautgartnera a budete koukat. Míša doporučuje především Kradená jablíčka (ano, jedná se o známý song Stealin’ Apples), která nahrál s orchestrem Karla Vlacha a je to teda fakt pecka!



Obrovský úspěch big bandu Bennyho Goodmana je ale neodmyslitelně spjatý ještě s jedním jménem - Fletcherem Hendersonem. Henderson byl geniálním aranžérem, ale kvůli finančním problémům musel svůj orchestr v roce 1934 rozpustit. Ve stejné době Goodmanův orchestr úspěšně prošel konkurzem NBC a čekala ho řada rozhlasových vystoupení. Jenže ups, Goodman tenkrát neměl na takovou nálož dostatečně velký repertoár. Z neštěstí jedné kapely se stalo štěstí jiné – Henderson tenkrát Goodmanovi prodal několik ze svých nejúspěšnějších aranží a … BAM, zrodila se hvězda! Díky spolupráci s Hendersonem (ve které potom úspěšně pokračovali) a účinkování v pořadu NBC se Benny Goodman skoro přes noc ocitl na pokraji světové slávy a rozpoutal opravdovou swingovou horečku. Obecenstvo v sálech šílelo, posluchači přímého rozhlasového přenosu také a Bennyho už potom znal opravdu každý. Říká se, že roztančil celé Spojené státy, taky aby ne, když se rozhlasový pořad, který ho proslavil, jmenoval "Let's Dance". Dalo by se říct, že byl Benny taková rychlokvaška – no ale předválečná rychlokvaška, to zjevně bývalo jiný kafe! O tři roky později už vystupoval v Carnegie Hall jako první jazzová kapela.


Orchestrem Bennyho Goodmana prošla řada skvělých muzikantů – k absolutním špičkám patřil trumpetista Harry James nebo bubeník Gene Krupa - těžko byste mezi bubeníky hledali charismatičtějšího a výraznějšího. Rovnat se mu mohl asi jen Chick Webb a to neomylně vedlo k uskutečnění battlu těchto dvou kapel v Savoyi. Kdo vyhrál? To nevíme, ale byl to prý opravdu nářez.


Po válce se Goodman víc zaměřil na malá tělesa (třeba krychličky, kvádry :D ). Napřed sestavil trio s Krupou a černošským klavíristou Teddy Wilsonem. Od Goodmana to byl odvážný krok, protože rasově smíšené kapely byly v té době stále odsuzovány. Bennyho Goodmana ale zajímala jen hudba a vzhledem k tomu, že nahrávky Benny Goodman trio byly prostě geniální, stál si za svým a s uskupením se nebál ani veřejně vystupovat. Později se z tria zrodil Benny Goodman Quartet – to když ke stávajícím hráčům přibyl ještě nezaměnitelný zvuk vibrafonu Lionela Hamptona, potom sextet, septet a... Kdo ví, s jak velkou kapelou by hrál dnes...


HUDBA BENNYHO GOODMANA

Co bych vám k němu... Ona většinu už napsala Míša. Mezi balboáři jsou jeho nahrávky velmi oblíbené, obzvlášť pokud zabrousíte do BG Tria a Quartetu. Tak nic, raději poslouchejte. ;)


IKONICKÉ SKLADBY

Body And Soul

Bugle Call Rag

Don’t Be That Way

King Porter Stomp

Let’s Dance

Memories Of You

Roll ‘Em

Sing, Sing, Sing

Sing Me A Song

Stealin’ Apples

Swing Time In The Rockies


The Early B.G. (1928-1932) - tehdy to býval ještě takový normální orchestřík, Shirt Tail Stomp a How Come You Do Me Like You Do jsou prohozené


Benny Goodman And His Rhythm Makers (1935)


King Of Swing


Live at the Carnegie Hall (1938) - to byl ten první slavný jazzový koncert v Carnegie Hall, prý to byla docela dobrá akce... Jen ty názvy na Spotify trochu pokulhávají.


Sing, Sing, Sing - toto je ta inkriminovaná nahrávka, nad kterou jsem se v deseti letech rozplýval (je o něco delší, než ty studiové).


The Best of Benny Goodman Trio, Quartet (1935-1938) - kvartet (4 muzikanti) od tria (3 muzikanti) poznáte podle toho, že v něm hraje Lionel Hampton na vibrafon (takový ten zvonivý zvuk)


Benny Goodman Sextet (1939-1940) - BG sextet (6 muziantů) poznáte podle toho, že tam hraje i Charlie Christian, průkopník elektrické kytary


V-Disc Recordong Parties (válečná léta) - "Victory Disc" byly desky určeny vojákům mezi lety 1943-1949


Meeting at the Summit (1964) - uff, konečně trochu odpočinku od swingu, že jo


B.G. in Hi Fi (1955) - Benny v novějším zvuku, všimněte si, že některé skladby ho provázely celý život (podobně jako Counta Basieho)


One O'Clock Jump - a opět trochu popletené názvy skladeb


Complete Recordings with Peggy Lee (1941-1947) - Benny vystřídal několik zpěvaček a zpěváků, mezi nimi i Peggy Lee


Date With The King (1956) - ... anebo třeba Rosemary Clooney


70 zobrazení